Vzpomínám na dobu , kdy věděl jsem málo
jak krásně se žilo , jak šťastný jsem byl
v ty barevné roky se na světě zdálo
být v bezpečí , v klidu a proto jsem žil.
 
Já starosti neznal , já neznal ni zradu
ta doba však zmizela , je na vždy již pryč
Někdo ji vymazal , odstranil , schoval
zamkl ji do truhly a zahodil klíč.

Zbylo mi přistopit na pravidla hraní
kdy já jsem jen přežíval a život šel dál
celý den jen přetrpět , v noci neklidné spaní
jakoby zlý sen se mi život můj zdál.

Okovy svými si doba mě spoutala.
Já pouze jen kýval , neprotestoval
Mezitím mysl má v nitru se bouřila ,
krev vřela , já jsem vše ignoroval.

Čekal jsem až příjde ta chvíle kdy procitnu ,
kdy překročím práh světa , ve kterém jsem žil.
Jak pověstný pták z hnízda svého já vylétnu.
Já jak jeho zdechlina na zemi byl.

Ten čas nepřicházel , jako by mě vynechal...

Ze zlého snu probuzen , truhlu jsem odemknul
Okovy rozbité času jsem zanechal
Vše náhle zkončilo , v klidu jsem ulehnul

Ta podvole za mnou je . Teď hlásím se já !
Já člověk , jsem svobodný , co idee má.

A pevně si za nimi půjde ,
budu zvedat ty mrtvé co po cestě potkám
Má nová naděje ať všech lidí je.
Má nová naděje ať dostane se všude !

Stále se ale cítím být na věky svázáný
se světem tmavým a s osudem mým.
Dnes nejsem již umlčen , zcizen či prodaný
dnes jsem jenom svůj , a zůstanu svým !